11.4.16

Gordický uzel


"Řek Plútarchos zaznamenal, že prý Alexandr stál před vozem uvázaným lýčím se složitým uzlem a věřil pověsti o uzlu a vládě nad světem. Dlouho se nezdržoval hledáním skrytých konců – vytasil meč a uzel přesekl. A hned prý uviděl několik konců lýčí. Není možné jednoznačně posoudit, zda tak Alexandr jednal z nedočkavosti a v návalu mladické nerozvážnosti, nebo naopak v probouzející se rozhodnosti."


Někdy věci zauzlí se zajímavým způsobem, až není poznat, co k čemu patří. Vypadá to jako změť zauzlovaných provázků, které při pokusu o rozmotání snad ožijí a mají tendenci se ještě více zamotávat. Jsou natolik důmyslně propleteny a podobají se jeden druhému... Potvůrky vyžadující rozmotání, nikoli hrubou sílu, by je rozťala... Již nikdy nespojí se. Něco podstatného ztratí kontinuitu... A řešení nenalezne se.

Jistě, rozetnutí uzlu situaci vyřeší, člověk svojí vůli prosadí a má úspěch... otázkou jenom je, jak dlouze to vydrží. Asi každý z nás někdy v návalu touhy dosáhnout svého za každou cenu něco velice rychle rozsekl si... ale jak dlouze to potom vydrželo?

Hodně zapeklité věci často mívají tendenci rozmotat se samy, pravda jde o proces náročný na trpělivost, čas a pevné nervy. Ovládnout se a nestrkat tam mezi ty provázky nůž. Rozplétání je hrou objevování příčin vedoucích k zauzlení. Uvědomění si, která je která, ne kterou zdá se být, a postupným pomalým uvolňováním člověk dostane do ruky velký počet provázků bez uzlu a může si je, jak chce navázat...  

Žádné komentáře: