10.11.15

Občas někdo z cesty vybočí (část šestá)....



předchozí

Procházeli jsme spolu městy i kopci, mimo prostor a čas, všemi ročními obdobími, odění do léta. Na hřebeni nějaké hory jsem se zamotala do zimy, nějaká běžkařka mi prošla po botě a já se jí zhmotnila. Její děs byl nefalšovaný, vůbec nechápala, jak jsem se jí mohla objevit na trase oblečená do parného léta. Cizinec, teď momentálně bližší, sestoupil ke mně, čímž té dobré ženě málem způsobil infarkt s konstatováním, že mně odvede bokem. Vzal mně kolem ramen a propadli jsme se znovu na místo mimo čas. Zvyk je železná košile, do času běžného mně to táhlo, jen do jiného ročního období...Popravdě nedivím se, toto léto bylo nesmírně náročné na teploty. A následovala velice milá pasage, kdy jsme chodili, abychom se navzájem vyprovázeli, nejdříve on mně, potom zase já jeho a když jsme byli moc blízko jeho domova (ať již to slovo znamená cokoliv), opětovně on mně...a nato já jeho...takto jsme to otáčeli pořád a neuměli se nějak odloučit. Více jsme mlčeli, až na pár hlášek, jejichž přesností nejsem si příliš jistá. Odříkaného největší krajíc... Než sen skončil rozloučením někdy nad ránem, tak jsme si slíbili, že takové výpravy zopakujeme...a nějak jsem se posunula zase dál.

Povšimla jsem si v běžném životě po této snové zkušenosti zostřeného vnímání. Věci, co probíhaly byly srozumitelné sami o sobě, než se objasnily, vize události mi přišly chvíli předtím, než přesně dle vize se odehrály. A lidé kolem mně mi častěji kladli otázku, jak jsi mohla vědět, že...

"Nebýt jej, nenacházela bys cestu k sobě tak lehce rychle." spokojeně hlubokým hlasem pronesl Šaman. Měl pravdu, protože nic jiného mně nedostávalo do stádia "průšvih, musím rychle provést něco...kouzlo, zázrak". Do situací, kdy člověk aktivuje dosti ze svého potenciálu. A protože nepočítaje poslední milý zážitek, mně Cizinec dostával do šílených dějů a nepohodlných podob, musela jsem se naučit ono mystické provést něco si udržet v jisté hladině setrvačnosti. 
"Zase povídáš v hlasitých myšlenkách." smál se.
"Sen to byl velice silný a velice příjemný. Jenomže něco podobného jsem již s ním kdysi zažila, než sesypal na mně pogrom. Nemohu spoléhat na Cizince, dnes takto zítra onak."
Odpovědí mi byl zadumaný smích. Obligatorní, když myslíš, již ani nemusel vyslovovat.

Nešťastný archetyp Cizince následné dni kolísal v různých náladách, ovšem nešlo již o vypjaté extrémy. Přesto měla jsem tendence nevyhledávat jej a spíše splývat s prostředím ve snaze neupoutat jeho pozornost. Někdy se to dařilo, jindy ne. Nicméně přestala jsem si tuto bytost démonizovat a mít z ní obavy. Najde-li člověk svůj střed, není čeho se obávat. I výpady jeho náladovosti nedělaly paseku v běžném bytí. Zaujala jsem postoj, sice jej neznám, ale je součásti mi dobře známého celku. Možná má důvěra, kterou jsem vkládala do rukou Šamana, nebo postupné sžívání se i navzdory objevujícímu se cizinci vedly k obezřetně neutrálnímu postoji z jeho strany ke mně. Každopádně považovat jej za spřátelenou entitu jsem považovala nadále za svůj největší omyl. 
A právě v této situaci jsem poznala nového hráče Rytíře. Objevil se sám v kostce Kalcitu při jedné zajímavé operaci, mnoho toho nenamluvil, jen přislíbil mi ochranu a svůj meč. Objev, jehož manifestace mi udělala nesmírnou radost.

Jednoho krásného dne se to stalo. Slunce svítilo na vše kolem a já vyřizovala několik záležitostí najednou, jak občas bývá mým zlozvykem. Objevil se Cizinec maskuje se neznámým před sebou. Celkem dobře chytal mé myšlenky, takže nebylo potřeba se namáhat s mluvou. Sbírala jsem si právě střípky staré zříceniny, když vysmál se mi. Na škále stupnice jen velice slabý výkyv proti tomu, co dovede. Jenomže to bylo ono pověstné něco, kvůli čemu jsem bez vyslání myšlenky vyrobila pomyslný závěs a zatáhla jej. Ať si zkouší své manýry, ovšem mimo mně. 
"Co to je?" objevil se Šaman.
"Opona." odpověděla jsem na něco evidentně zjevného.
Zatvářil jakože nerozumí, "a co je za ní?"
"Máš tam svého hrdinu, a pokud jde o mně, již tam zůstává." poměrně lhostejně jsem mu oznámila novinku.
Snažil se mně přesvědčit, že s jeho hrdinou neumím zacházet. Dala jsem mu za pravdu. Stejně tak přiznala, jistě, posunul mně "styk" s ním velice. 
Měl docela hezkou řeč k tématu zkouška trpělivosti, možnosti dalšího posunu a návod, jak s cizincem teď by bylo nejlepší zacházet.
Ráda naslouchám jeho hlasu, intonaci zacházející do zvláštní melodie. Když povídá o něčem, co je mi po obsahové stránce lhostejno, vychutnávám si jí o to více. Tuto přednášku jsem si vychutnala vokální stránku. Objevila jsem několik nových podtónů v hlase, o němž jsem myslela, jak dobře jej neznám. Zvláštní způsob práce s gesty, výrazy obličeje, páni, ten opravdu umí nasadit přesvědčivý face, jde-li mu o věc. 
V tomto zlomovém okamžiku jsem nepodlehla kouzlu jeho sdělení, byla jsem ještě naštvaná na Cizince, neskutečně ohromně takovým tím tichým vztekem bez emocí. Mé sdělení, kterak Cizinci v mém psaní právě končí angažmá, jej poněkud přivedlo do rozpaků. Najednou nevěděl, co říci. Asi jsem metala z očí hodně rozhodnosti. Postavila jsem jej před hotovou věc, buď on nebo já.
Tiše se zvedl a odešel za závěs.
Ticho, mlčení.
Otočila jsem se a vyklouzla z tohoto příběhu mezi trosky zříceniny.

  

pokračování

Žádné komentáře: