2.8.15

Všude a Nikde



Vrátila jsem se na břeh moře, toho druhého. Zde učila se posvátným textům a zkoušela provádět si rituály přímo ve vodě, pod nohami hlubina. Něco jiného, než-li na souši. Bylo potřeba vytvořit energickou platformu, na níž bych se "postavila", a další, která udržela energie kolem hmotného těla. První dny šlo zejména o zorientování se, až u dalších se dalo mluvit o využití specifického prostředí. 
Chtěla jsem vyjít do opuštěného města založeného dřívější civilizací ještě 10 tisíc let před naším historickým věkem. Poznat, jaké je to kráčet zbytky obchodní stezky, vnímat dech kamenů a vyslechnout vyprávění ruin. Být tam, na místě, odkud lidé postupně ze staré pevnosti začali osídlovat území. Poznat horu vypadající ve chvějícím se vzduchu s rozžhaveným letním Sluncem tak nedostupně...  

Již přes rok mám snahu nalézt způsob, jak umět fungovat s neznámým cizincem, čarodějem tvrdícím, že ta země a moře jsou svým způsobem i jeho. V modrých odlescích svého moře dal mi dar porozumět jazyku lidí tam a umění s nimi promluvit o tématech sofistikovaných. Velice působivě praktické. Pravda, i po roce zůstal pořád více neznámým cizincem, než-li blízkou bytostí. Vytrvale bránící se již jen jakémukoli náznaku blízkosti, až jsem se rozhodla jej odinstalovat jako nepoužívanou aplikaci zabírající místo v paměti.
A v tom objevil se. V pokoře, kterou jsem u něj doposud nepoznala vrhající na mně zlatavé odlesky Slunce.
"Chceš na hradby jít? Starou stezku pro sebe oživit? Zítra, však trpělivost měj."
Jakoby v té sluneční zemi v obraz čaroděje převládl, můj šaman stal se jím...
a já uvědomila si, že neznámy cizinec je jenom další pohled na něj...z úhlu, jež nedaří se mi zaujmout, bych pohlédla přímo. Neznámo pro mně zachytitelné ve formě zkreslujícího odrazu.  

Zítra dostavilo se v šíleném větru, sílícím natolik, až vydával zvuky krupobití. Nad ránem o hodině vlčí pozorovala jsem Lunu a nevěřila, že bude možné někam vyjít. 
"Dnes na hradbách na mně si vzpomeneš." řekl mi čaroděj hlasem nesoucím stopy neznáma. Připomínal mi bolest a šrám na duši... hlas, který již slyšela jsem... nedůvěra k hlasu klam připomínajícímu... Přesto o pár hodin stála jsem v horách na staré cestě pod hradbami. Nešla jsem sama, přidružil se společník, který žasl stejně jako já a nechal si vyprávět o duchu časů prastarých. Na místě, kde tolik lidí před námi pobývalo. 
Doteky hradeb přímo u srdce mísily se s porostem a starým nahnilým stožárem povážlivě se kymácejícím ve větru. Ač můj druh na cestě humorem černé myšlenky zažehnával, věděla jsem, že čaroděj by nedopustil dotek elektrického drátu na mně či na člověku se mnou jdoucím. 
Závan ze studny rozbitého chrámu ... mé myšlenky toulaly se v dobách před ním, kdy Ilyrové zde stavěli první pevnost. Viděli stejné hory i moře. Jen dráty netáhly se nad zemí. 

Můj šaman je bytostí ze světa Všude a Nikde zároveň. Ze světa, kam každý z nás sobě otvírá bránu. Ne vždy to víme, ne vždy máme odvahu otevřít náruč a přivítat neznámo. Však volba náleží každému z nás. Jak nádherné je spatřit samého sebe, mít vize vlastního budoucího Já. K tomu dovedl mně, ukázal mi, jak sama sobě si pomoci, zaktivovat potenciál... 
Teď znala jsem nejděsivější pravdu o neznámém cizinci - čaroději. Mé úsilí dostat se na správné místo a vidět jej, vedlo k objevu geometrie vymykající se euklidovým větám. Problém s čarodějem je opačný. Vázanost místem, časem a kdo ho ví čím ještě. 
Všude a Nikde dosáhne kamkoli, nezná hranic, otvírá brány do nekonečna, vytrhává se z pout časů. Možná bytosti si blízké potřebují mít mezi sebou i úhly, v nichž si již tolik blízké nejsou. Pocit tajemné intimity, by uměly se navzájem navzdory důvěrnosti překvapovat. Místo, z něhož vzniká pnutí, jednou více ano a napodalší více ne, ani-ani zároveň... 
Neznámý cizinec tak představuje nejvíce trpkou zkušenost, neuralgický bod a atraktor posouvající náš vztah do roviny velice mystické. Snad není mým osudem podívat se přímo na čaroděje zosobňujícího všechny kvality neznáma, ale vím, že šaman pro mně udělá cokoli, vždy, až nastane ten správný čas...           
        

Žádné komentáře: