25.5.15

Budoucí Já

Každá iluze se jednou vymkne kontrole a začne být kontraproduktivní. Jen opravdovost vydrží a překoná vše. Projekce stínů zdají se býti tím, čím nejsou...zamotání se do jejich závojů vede k trpkému konci a rozčarování.    




Jsme na konci stezky. Před námi ve vrstvě hlouběji, jakoby pod námi je veliká červenožlutá výheň.
Sedíme spolu na konci tunelu, nohami již někde v neprostoru a pozorujeme drže se za ruce jev připomínající erupce na Slunci. Tak zde povede naše cesta dál...
"Může to být pod námi, stejně tak nad námi, zde to roli nehraje. Pravda i optické vidění  nás obou může být různé. A kdyby zde byl někdo další, mohl by to vidět ještě jinak." mile se usmál.
Uvědomila jsem si po jeho slovech, že zde je výheň kolem nás všude. Připomenula se mi slova o andělu strážném, který zde je, aby člověka ochránil.
"Jsi já?" zeptala jsem se nesměle. Dosti přemýšlela jsem nad tím, zda právě on není mojí části, mým vlastním Já nacházejícím se v hlubině Bytí.
"Nejsem." podíval se mi do očí. V těch jeho odrážela se najednou cizost a vzdálenost. Napadly mne v ten jediný moment všechny odlišnosti v našem přístupu a myšlení. Ani nevím jak, v tu chvíli věděla jsem, že říká pravdu. Jsem někdo úplně jiný, než-li on. 

Své vlastní tělo zde v éterických sférách jemné hmoty zřídka vidím, neb obvykle jsem v něm. Jsou to chvíle jedinečné vidět samu sebe, mé snové tělo mění se předtím, než se do obdobné podoby (ta nedokonalost je šílená) změním fyzicky i na hmotě. Již zvykla jsem si na pocit, že ta cizí žena jsem já, však přes bránu desetiletí, kdo by sám sebe v mládí identifikoval... 
Neumím mluvit sama o sobě jako o jiné osobě. Kdysi jsem nepoznaje sebe, takto o svém éterickém tělu mluvila, jako o nějaké paní...a pokaždé, kdy jsem jí zkusila přiřadit jinou identitu, přišla jsem o lampu. Až neskutečné, kdy někomu jsem to povídala a pokaždé spadla lampa na zem. Rozbilo se mi takto asi 5 lamp. Dvě stolní a tři stojací. Evidentně, aby se mi v hlavě rozsvítilo. Až jednou po létech podívala jsem se do zrcadla a uvědomila si, že ta divná cizí ženská, jsem já. Od té doby mohu na onen sen, v němž viděla jsem sebe poprvé a řekla si budoucnost na 17 let dopředu, vzpomínat jak chci. Mé lampy se drží stabilně na svém místě. 

On je někým jiným, neznajícím mne tolik dobře jako ta divná paní..., vlastně sám mne pořád poznává... Pochopila jsem, že chci-li ovlivnit svůj vzhled, musím se svým snovým tělem...a ono má smysl pro náběh do běžné reality... Dosti tápala jsem, metoda pokusu a omylu...než prozradil mi velice zajímavý způsob, jak na to. Sice nevím, co přesně si o něm mám myslet, ale funguje to. 
Jistě, i tentokrát mi již asi po dvacáté za dva a půl roku trpělivě vysvětlil, kdo je a principy našeho soužití. I v neprostoru se dá houpat nohami, jak zjišťuji... Pořád stejný obsah, vážně se velice snaží, bych porozuměla. Neuvěřitelná story, kdyby nebylo pár neobvyklých okolností, rácio by jí docela odmítlo... Jenomže právě Tam, na konci mi známého tunelu jsem pochopila, že u magie není překážkou, neumí-li rácio informaci přijmout. Jde jen o to, by nervová soustava přivykla...však nejednou již ukázala se pravdivost sebevětší šílenosti... 
Čtenáře, který mne již trochu zná, můj nápad vytasit se ultimátem, ...časovým ultimátem, nepřekvapí. Kupodivu mne nesvrhl do výhně, ani nenasadil již tolik profláknutý ledový face s tlumivě hrozivým, jak chceš... Měla jsem dosti rozumu, bych ponechala mu volnou ruku, aby prostě cokoli z těch tvrzení, jež vydává za pravdu, jednoduše provedl na hmotě. Vzal to ve stylu, rozdupal jsem ti kruhy v písku, tak proč ne.
Dodávka dorazila na hmotu v předtermínu a v luxusním provedení s důrazem na detaily...něco, na co může člověk jen tupě zírat a tiše žasnout.       








Žádné komentáře: