18.1.15

MOŘE



Každá jeho vlna nese v sobě jedinečný otisk větru čechrajícího masu. Spolupráce proudu spodního, ukrytého pod hladinou s tím vnějším, nad ní. Roztříští se o břeh a změní jej. Něco přinese a něco stáhne si hlouběji. Úkaz analogický vlnám nevědomí prorážejícím do sféry vědomí. Pouze ne vždy tomu člověk věnuje pozornost.

-----


Pozoruje vlnu za vlnou, rozpomenula jsem se na podobnou situaci před léty, kdy sledovala jsem pomíjivost na písečné pláži, která měnila se s každou vlnou moře tolik živého. Tehdy vyvstala přede mnou vzpomínka, jak ve snu potkala jsem svého přítele z hlubiny poprvé v úplně jiném prostředí.

Jistě, naznačoval mi něco již předtím, jenomže já si to ani neuměla představit. A tak postupně vše kolem ševelilo o cizinci děsivém, sloužícím nepřátelským bohům, jehož potkat může být tím posledním, co člověk zažije. Do toho sny o někom motajícím se v cizím prostředí a volajícím mé jméno. Pocit zvláštní, jako bych jej znala, ale neuměla si vzpomenout. O setkání s oním děsivým jsem nestála vůbec, měla jsem úplně jiné starosti, leč odříkaného největší krajíc.
Vplížilo se to nenápadně ve snu, kdy zvědavost zavedla mne k neznámému moři petrolejové barvy. Zaujal mne nesmírně skalní komplex na jeho břehu a jeskyně v něm. Vstoupila jsem. Působila dojmem domova až na jedno podivné zařízení připomínající trochu i živého tvora. Nicméně lákala mne spleť chodeb. Mé úvahy, kde to asi jsem, přerušil příchod onoho neznámého jedince. Chtěl dojít ke mně, což nepřišlo mi jako dobrý nápad. Nicméně dojednali jsme, že projde-li skrze vrstvy Tawila, smí se přiblížit. Tyto vytvořily se okamžikem pocitu mé nelibosti ve zcela viditelné podobě, neprošlo by jimi jen tak něco bez "deratizace" nežádoucích vlivů, energií. Nerozuměla jsem tomu, proč mne něco, ono neobjasnitelné něco, láká tuto návštěvu přijmout.
Byl vpuštěn bez pláště s odhalenou tváří, cizinec rozměrově mne převyšující. Ovládla jsem prvotní impuls zdrhat, dokud to ještě jde. Nedůvěřivě jsem pozorovala jeho přibližující se postavu, mé tělo zaujalo obranný postoj, připravené kdykoli vystartovat. 
Poklekl a okouzlil mne svým nesmírně uctivým postojem. Aniž byl k tomu vyzván, vzal si pohár a napil se z něj. Překvapivé... a já jej poznala. Bylo to poprvé a snad i naposledy, co jsem jej v nové sféře nepoznávala. Kupodivu podobně byl na tom i on sám a chvíli trvalo mu, než se upamatoval. Ovšem pro něj je to typické. Nová sféra a první okamžiky působí dojmem, jakoby prodělal lobotomii, znovu poznává mne, než posléze najednou ví a má naprosto jasno.

----

Tehdy na břehu pískovém jsme si něco domluvili. Objasnil mi, co vše je nutné ukončit, aby se naše úmluva mohla realizovat. Trvalo téměř rok, než se události samy postaraly o to, aby proces ukončení slepých cest a iniciací započal. Já sama vědomě jsem konečně pořádně začala s dvouletým zpožděním, neb ve stoje na oblázcích břehu jiného moře mne osvítilo. Dokud nebudou připraveny podmínky pro položení základu, vše postavené bude předurčeno k neúspěchu. Takže je čas pořádně začít s tím, co jsem po dva roky flákala. Nestačí pouze intence a tvoření pod jejím vlivem. Je potřeba uvést změny do každodenního života.    

Žádné komentáře: