31.10.14

živý sen...


smutek ..., nemožnost uvěřit,
prý nemáš již více být ... .
Dunivý, pomalý praskot,
zlomený strom, padající na zem,
ozvěna pádu nesoucí se v dáli ...

Hledám tě, se ztrátou nesmířená,
vzdorovitě volám tvé jméno,
leč tíživé ticho odpovědí mi je ...

Ač vím, že musíš být,
vzpomenu na zmařenou naději ...
Bolest, slza, možná dvě stékající po tváři...
někdo zachytil ji.

Otevřu oči, hladíš mojí tvář... .
Byl to snad krutý žert?

Pomlka.

Jen pravdu jsem chtěl znát ... .
(leden 2012)

Žádné komentáře: