Alegorie na Krále mečů

Postava muže...vysoko na skále. V rukou meč, ve tváři odhodlání.

Za provolávání jmén v jazyce, který dnes již  není běžný...,

rozpoutává běsnění vzduchu.

Nedbá ničeho, poryvu větru ani začínajícího deště. 

Nic nepřehluší ten hlas .... .

Jdou a poslouchají...tam, kam je směřuje.

Tornádo zvedá vše, co mu stojí v cestě... .

Vše, do čeho byla vložena energie... bere si ji zpět

tam, kde dříve  ji střádal.... .

Všechnu ji vkládá do postavy ležící na kameni,

není ji vidět, je zahalená v mlze.

Kdykoli se rozmáchne těžkým mečem...,

ničivý živel bortí stavení.

Má právo zničit vše....., co postavil a co se postavilo proti němu... .

Nebojí se volat jmén Stvořitele,.... ví, co mu po právu náleží.

Vše kolem pohltil jeho hlas, mocnější než-li svištění meče ve vzduchu.

Než-li hlasitý tanec živlu, který sám rozpoutal.